České e-shopy chtějí vyšší zisk, zkvalitní marketing a zákaznický servis

České e-shopy loni prožily rekordní rok. Svůj obrat v roce 2015 podle výzkumu společnosti Acomware zvýšilo přes tři čtvrtiny internetových obchodů a pozitivní očekávání mají jejich majitelé také pro letošek. Většina z nich odhaduje růst obratu minimálně o deset procent.

Z lednového průzkumu konzultační společnosti Acomware mezi 212 majiteli tuzemských e-shopů vyplývá, že české e-shopy prožily rekordní rok 2015.
„Podle našeho výzkumu se téměř 78 procentům e-shopů podařilo loni zvýšit obrat, jeho pokles naopak hlásí pouze 10 procent prodejců,“ říká Jan Penkala, CEO konzultační společnosti Acomware.

Letos by podle respondentů průzkumu měly tržby dál růst. Celkem 84 procent z nich dhaduje, že zvýší obrat minimálně o deset procent, poklesu se obávají pouze dvě procenta.

Grafika průzkumu mezi e-shopy

Pozitivní naladění trhu se projevuje také v cílech, které si prodejci na letošek stanovili. „Podobně jako každý rok je hlavním cílem obchodníků zvýšit obrat. Zajímavé ale je, že se e-shopy vůbec poprvé výrazněji zaměří také na zisk. Téměř třetina z nich tvrdí, že se pokusí zisk maximalizovat, loni se ke stejnému cíli hlásilo o polovinu obchodníků méně,“ vysvětluje Penkala.

Z výsledků výzkumu dále vyplývá, že e-shopy budou investovat do rozvoje. Vyšší investice plánuje 72 procent obchodníků, což je o pět procent více než loni. Finanční prostředky přitom plánují utratit hlavně za marketing, technologie nebo zkvalitnění stávající nabídky zboží (jeho lepší dostupnost, popisy, fotografie nebo video).

          Autor: iDNES.cz

Prezidentkou USA by měla být Taylor Swift

Jakoby si sociální sítě chtěly vytvořit nový establishment. Svůj vlastní. Svá pravidla hry. Trend číslo 1, který přetváří naši společnost a je shrnutím mého prvního dne v Silicon Valley, je seskupování lidi do komunit. Jsme zvyklí na stát, hranice, národy.

Teď ale vznikají úplně nová uskupení tak, jak se lidé sdružují na Facebooku, přes sociální sítě. Lidé tak hltají méně, co řekne Barack Obama nebo prostě vůdce národa. Americká zpěvačka Taylor Swift tím, jak se chová, obléká, co říká, může mít větší vliv. Na YouTube má šest miliard shlédnutí. Podobně v Číně je za megahvězdu, která silně ovlivňuje národ, Fan Bingbing (hrála v X-menovi).

Připomínám: Facebook má 1,49 miliardy aktivních členů. Čína má 1,36 miliardy lidí. Indie 1,25 miliardy lidí. Na WhatsApp si chatuje 900 milionů aktivních členů. Čínská sociální síť + chatovací aplikace Tencent QQ sdružuje 843 milionů aktivních členů. Tohle totálně mění společnost.

Komunity ze sociálních sítí jakoby se chtěly vymknout kontrole národních vlád. Komunita kolem taxikářské aplikace Uber zaměstnává i řidiče bez licence. Ti si ovšem své práce leckdy váží víc než klasický taxikář. Řada evropských radnic pod tlakem lobby klasických řidičů, kteří kvůli Uberu přicházejí o práci, tohle nemůže rozdýchat. Komunitě je to ale jedno, nadále roste. Na politiky nebere ohled.

Tak se rodí velká nová ekonomika sdílení věcí, služeb a peněz. Kromě bytů se rozjíždí i sdílení aut - Uber vás dokáže přidat do jiného auta, ve kterém už nekdo jede - optimálně rozvrhne jízdu kudy jet bez zácpy a koho nabrat, kdo jede podobně...

Komunita zvládne taky i finanční služby - místo bank. Elon Musk byl schopný svou krachující firmu Tesla přeměnit na hit jen díky vlastní ochotě riskovat. A financování nalezl díky komunitě investorů jemu nejbližších, kteří ho znali a věřili mu. Banky jsou moc regulované, do riskantních projektů ani nechodí. Kalifornské university Stanford či Berkely chrlí absolventy. Řada z nich se stává milionáři. Peníze pak dávají dobrovolně zpět škole nebo spolufinancují nové firmy jiných absolventů. Tak vzniká komunita, která je sama schopna se financovat. Peníze se tam točí. A Silicon Valley na tom roste.

Nejde ale jen o financování velkých podnikatelských projektů. Banky ztrácí podíl i na trhu malých úvěrů. Komunity lidí kolem aplikací Lending Club nebo Prosper propojují vlastníky peněz a ty, co si je chtějí za úrok půjčit. Zase se vytváří komunita, zase napříč hranicemi států. Lending Club třeba už takto zprostředkoval úvěry za 5 miliard dolarů. V komunitě ale platí tvrdé zákony, byť nejsou sepsané černé na bílém.

Když Taylor Swift udělá drsnou chybu, ztratí miliony uživatelů. Když se řidičem Uberu stane magor, dostane špatné hodnocení. Je-li kritiků víc, firma špatného šoféra hned vyhazuje. Když si na Airbnb pronajme byt buran, recenzí ho odepíšete a u ostatních už si neškrtne

Stejně tak i nové firmy nejen vznikají, ale také zanikají - když se kolem nich žádná komunita nevytvoří. Tady v Silicon Valley mají hodně dobře osvojenou kulturu přijímání neúspěchu. Prostě ne každý nápad se vydaří - ale za tohle vás komunita hned neodepíše – což je hlavní rozdíl proti Evropě. Proto má Silicon Valley drive. Tady platí kreativní destrukce – základ všeho z teorie rodáka z Třešti na Moravě Schumpetera: špatné má zkrachovat, i za cenu recese. Špatné má ustoupit novému nápadu, který ekonomiku zase nakopne. A ne být dotováno z daní a drženo uměle nad vodou, jak je v Evropě zvykem. Prostě komunita rozhoduje, co má přežít, ne politik. A rozhoduje taky o tom, že běžně podnikatelé dostávají druhou či třetí šanci.

Zbývá jediné, aby si některá z komunit začala volit své šéfy, kteří by jednali s politiky o vlastních pravidlech. Já bych za takového šéfa bral bych Taylor Swift.

Autor: Aleš Michl

Zkřižme vědy, nebo nepochopíme nové trendy

Nejdřív to byl motor, který pohnul světem, poté elektronika, teď software. Rádiu dříve trvalo 38 let, než si ho pořídilo 50 milionů lidí. Televizi už mělo padesát milionů lidí během třinácti let. Facebook získal padesát milionů uživatelů během jednoho roku, píše ze Silicon Valley pro iDNES.cz ekonom Aleš Michl.

Technologie vše strašně urychlily. Moderní svět je tak úspěšný a rychlý, že naše instituce a vlády mu nestačí. Většina politiků, „expertů“ ba i expertů teď neví, o co vlastně jde. Modely nevycházejí, nejsme schopni se dívat na globalizovaný svět, zajímají nás jen národní zájmy, každodenní problémy.

Zakladatel Googlu Larry Page proto s podnikatelem Peterem Diamandisem, NASA a dalšími založili Singularity University. Singularity znamená v angličtině jedinečnost. Budova a prostory jsou ve výzkumném centru NASA mezi San Franciscem a San Jose - asi 10 minut autem od centrály Googlu.

Jde jim o to, abychom lépe pochopili, o co v tomhle světe opravdu jde a jak řešit problémy. Univerzita spojuje ekonomy, psychology, podnikatele, biology, futuristy... Aby spolu mluvili, dělali společné projekty a něco vymýšleli. Podobně Stanford kříží vědy. Běžně se tady učí třeba na tomto pokusu:

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Představte si, že země čelí riziku epidemie neznámé nemoci. Bohužel vědci očekávají, že zabije 600 lidí. Navrhují dva scénáře, jak se k problému postavit: Když bude přijat scénář A, 200 lidí bude zachráněno. Když bude přijat scénář B, s pravděpodobností 33 procent bude zachráněno 600 lidí, ale s pravděpodobností 66 procent nepřežije nikdo. Pro co se rozhodnete?

Tento pokus zaměřený na psychologii chování a rozhodování lidí vymyslel nositel Nobelovy ceny Daniel Kahneman a jeho kolega Amos Tversky. Pokud volíte A, postupujete stejně jako většina lidí. Podle pokusů se pro scénář A obvykle rozhodne přes 70 procent lidí. V tomto případě se bojíme rizika ztráty. Jdeme na jistotu. Neriskujeme.

Představte si nyní, že vám vědci ve stejné situaci nabídnou další dvě řešení:

Když bude přijat scénář C, 400 lidí zemře. Když bude přijat scénář D, s pravděpodobností 33 procent nikdo nezemře a s pravděpodobností 66 procent zemře 600 lidí. Co si vyberete tentokrát?

Podle provedených pokusů naprostá většina lidí, obvykle přes 70 procent, nyní volí D. Najednou jdeme do rizika. Vypadá to, že to stojí za to. Nemůžeme si přece vzít na svědomí jistou smrt čtyř stovek lidí.

Pokud si scénáře v obou variantách přečtete ještě jednou a pozorněji, zjistíte, že A je totožné s C, a B je totožné s D. Jednou je problém líčen v pozitivním duchu, podruhé v negativním. Jen trošku jinak zabarvený podtext stačí k tomu, že většinu lidí svede k popření sama sebe.

Ekonomické teorie počítají s dokonalým člověkem

Klasické ekonomické modely počítají s dokonalým člověkem, který postupuje zcela racionálně a nikdy by se nenechal takto nachytat. Standardní modely, na nichž je postavena ekonomická teorie, pasují člověka do role vševěda, který má perfektní informace a umí je božsky vyhodnotit.

Příklad s epidemií nám ale ukazuje, že ne vždy tomu tak je. A navíc to člověk dělá nikoliv náhodně, ale systematicky. To, že jsme se sekli, není náhoda. Máme v téhle době strašně málo času na přemýšlení a rozhodování.

Proto je pro pochopení dnešního světa klíč v křížení věd. Proto tato Singularity Univerzity. Proto na Stanfordu učí třeba Čech Petr Johanes předmět, kterému se říká „Design thinking“. Je o tom, že si svou firmu, respektive možné chování zákazníků, nejdřív namodeluji z papíru nebo dřeva - získám prototyp a pak vybrainstormuji, zda je můj nápad dobrý nebo kam se vydat dál.

Prostě do ekonomického procesu zahrnuji psychologii a sociologii. Jde zkrátka o to, skloubit analýzu a syntézu a přes názorný příklad, vymodelovaný objekt a scénář se k něčemu dobrat.

Trendem číslo dva v přeměně společnosti tedy je (po sdružování lidí do komunit prostřednictvím sociálních sítí a sdílení věcí) křížení věd. Je to důležité pro pochopení toho, co se to vlastně děje. Jinak totiž se vším tím novým nestíháme držet krok.

Autor: Aleš Michl

Temná strana vývoje - zbraně z tiskárny a ztráta soukromí

Změna společnosti na digitální má i svou odvrácenou stranu: dva mrtvé školáky našla policie v Kalifornii. Jeden student ze San Diega, druhý ze Stanfordu. Podle policie případ z léta vypadá na sebevraždu. Dosud není uzavřen.

Zbraň byla jednoho z nich. Neměla ale sériové číslo - byla vyrobena podomácku z částí, které se dají koupit on-line.

Andy Greenberg, redaktor místního časopisu Wired, si zase udělal velkou zbraň za pomoci 3D tiskárny. Na ní lze vytisknout všechny díly z plastu. Hlavní část zbraně, její tělo, ale udělal přelomově z kovu pomoci malého CNC stroje The Ghost Gunner objednaného přes internet za 1500 dolarů. A dosáhl tak dostačující pevnosti těla a pořádné palebné síly.

Jak tu 3D tiskárnu, tak CNC stroj nakrmil programy staženými z internetu. Lepší programy z obav před vyvěšením na internetu jejich autoři po objednávce on-line posílají off-line poštou na „flashce“.

Videoukázky a postupy jsou už i na YouTube.

Dobrá, zatím jde možná rychleji sehnat zbraň na černém trhu - ale tahle je bez evidenčního čísla. Dříve se tiskly na 3D tiskárnách jen předměty z plastu. Ale s rozšířením dalších tiskáren se speciálními domácími CNC, jde nyní těla zbraní dělat z kovu, hliníku, duralu a dosáhnout velké pevnosti materiálu. Ukazuje to, kam až pokrok v technologiích může sklouznout... (Češi, vy to doma nezkoušejte!).

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Andy ji pak vyzkoušel a podle výsledků testu by byla schopná zabíjet. Na obrázku jsou vidět zásahy - pak to raději odnesl vše na policii, aby neměl zbraň bez zbrojního průkazu a evidenčního čísla.

Nejde ale jen o zbraně z 3D tiskáren nebo domácích CNC strojů. Další odvrácenou stranou je ztráta soukromí: Google (případně Apple) může být jako doktor Jekyll, ale Facebook je záhadný pan Hyde.

Skot Robert Louise Stevenson ve svém románu z roku 1886 píše o doktoru Jekyllovi (Google nebo Apple), kterému se podařilo namíchat směs, jakousi drogu (další technologický boom). Po jejím požití se tělem i duší mění v Hyda (přispívá ke vzniku velké sociální sítě, jejíž důsledky horko těžko domyslet - zrodil se Facebook). To umožňuje oddávat se nočnímu životu a choutkám. Místo abychom si zavolali svými iPhony a vygooglovali si hospodu, kam půjdeme na pivo, chatujeme, šťoucháme se a sdělujeme si pocity přes jakousi seznamku. Hyde postupem času začne ještě více nabývat na síle a svévolně přebírat vládu - viz. ztráta soukromí na sociální síti a manipulace s lidmi.

Tak abychom z toho všeho jednou neskončili jako v románu od Stevensona, kde se Jekyll stal nepříčetným a raději spáchal sebevraždu - tehdy asi ne ještě zbraní podomácky vytisknutou na 3D tiskárně.

Autor: Aleš Michl

Start-upy mají miliardy, řidič musí spát v autě

Ekonom Aleš Michl se ve svém posledním deníku ze Silicon Valley zamýšlí nad současnou startupovou investiční (ne)bublinou. A také nad jejím přesahem do reálného života v severní Kalifornii, kde rychlá jízda technologického sektoru zdražuje život i všem ostatním. Občas absurdně vysoko.

Devětadvacetiletý David Semerád se před třemi lety sebral a odjel do Silicon Valley. Se svou, jak sam říká, maličkou firmou STRV, která vyvíjí software, se usadil v San Francisku. Měsíčně má tržby 600 tisíc dolarů. Zaměstnance má stále v Praze, ale teď podnik rozšiřuje i v Americe.

Jeho cílem tady je dostat se k nejzajímavějším start-upům z celé Ameriky a starat se jim vývoj. Dříve dělali třeba Slevomat pro Tomáše Čupra. Dnes se David setkává se zdejší smetankou a rozvíjí byznys. Třeba se Seanem Radem ze seznamky Tinder. Jednoho dne možná firmu prodá, vyexituje, jak se tady říká a shrábne balík. I když teď na mě kroutí hlavou, že neprodá, že mu dělají nové projekty radost a že raději začne další zajímavé start-upy v rámci STRV.

Podobně tady zkouší štěstí řada českých firem. Buď chtějí prodávat produkt - jak to dělá David. Anebo shánějí finance. Míří na zdejší venture kapitálové fondy, které investují do rizikových projektů. Takhle totiž byl zprvu financován Facebook nebo Google. Uber nebo Airbnb takto fungují dodnes.

Tyhle peníze z venture kapitálových fondů udělaly ze Silicon Valley technologické centrum planety. Tyhle peníze způsobily, že se tady dají financoval projekty od sítě pro uklízečky až po nové on-line banky, které to chtějí nandat těm klasickým. Tyhle peníze ale také způsobily, že jsou tady nájmy domů nebo jen pivo v hospodě šíleně drahé.

Nafukuje se další internetová bublina?

Klíčovou otázkou je, jestli je David součásti nějaké bubliny, zda Silicon Valley jednou nemůže drsně spadnou. Nebo jestli David podniká na trhu, který způsobuje revoluci a přemění jednou celou společnost do komunity sdružující se do sítí a sdílející zboží a služby.

V úvodním článku ze své cesty jsem psal, že když jsem před dvěma lety poprvé přijel do ráje technologických firem, Silicon Valley v Kalifornii, byla hodnota Facebooku na burze 100 miliard dolarů. Když jsem tam doletěl teď, je hodnota Facebooku 260 miliard dolarů. Tedy mnohem výše, než je tomu u většiny klasických firem s továrnami a hmatatelnými výrobky (více čtěte zde).

Psal jsem také, že to tady už jednou zkrachovalo. Mezi roky 1999 a 2001 sletěly ceny akcií. Třeba jedna akcie Amazonu stála tehdy 107 dolaru a najednou to bylo 7 dolaru. A víte za kolik se prodává dnes? Za 530 dolarů (více o vývoji cen technologických akcií čtěte zde).

Všechny ty bubliny měly společné to, že ceny byly do té doby na maximu, historickém rekordu. A říkali jsme si, jaká je to všechno paráda. Jak všechno frčí, jak má.

Venture kapitálové investice zdražují nájmy všem

Tak jak to tedy bude? Scott Peebles narozdíl od Davida Semeráda má už svůj věk. Řídí pro Apple autobus, který sváží zaměstnance. Měsíčně bere 2 900 dolarů. To na české koruny vychází na první pohled na vcelku lákavých 70 tisíc korun.

Jenže: jednopokojový byt v San Francisku sežene tak za 3 361 dolarů měsíčně. V Oaklandu za 2 469. Tak spí v autobuse. Tohle je znak přepáleného realitního trhu a bubliny.

Vše souvisí se vším. Podle studie realitního start-upu Zumper každá miliarda nainvestovaného kapitálu nepřímo se zpožděním zvýší nájemné dvojpokojáku o 99 dolarů měsíčně. Studie je to trochu divoká - nebere v úvahu, že problém není jen v obrovské poptávce po bytech, ale taky v nabídce, tedy hlavně v regulaci výstavby bytů.

Když se zeptáte zdejších top investorů, zda je trh přepálený nebo nadhodnocený, odpoví vám kladně. Myslí si to třeba Mark Cuban, Chris Sacca, Bill Gurley, Manish Goyal nebo Bharat Ramnani.

Jednorožec nebo mrtvola?

Těm superúspěšným novým firmám se začalo říkat Unicorn, neboli jednorožec. To proto, že jsou oceněny na miliardu dolarů a víc. Nyní je jednorožců podle různých statistik kolem sto dvaceti. A začínají se pořádat sázky na to, kolik z těch Unicorns bude brzy Unicorpses, tedy mrtvol. Třeba Twitter má léta problém vymyslet obchodní model.

Proč se do těch firem cpou peníze, když většina ví o problému nadhodnocených valuací? Prostě je zde strach přezdívaný jako FOMO (fear of missing out). Že když jako venture kapitálový fond omezíte nové investice, uteče vám nový Facebook nebo Google. Navíc kam peníze jinam dát, když úrokové sazby jsou nula?

Takže shrnuto: je tu strašně peněz, snad víc, než projektů. Strach, že Vám uteče nový Facebook, žene investory dál cpát peníze do začínající firem. Jak všechno rychle roste, sektor bydlení pokulhává a ceny nájmu se pohybují v oblacích. Velké rozdíly jsou i v platech.

Kdyby v Kalifornii neměli migraci, nemají ani dostatek zaměstnanců. Když ale migranti za prací nemají skoro už kde bydlet, je to podle mě špatně a hrozí, že všechno brzy spadne. To je ale jen díky momenálnímu přepálení a cenovému nadhodnocení. Drama se nekoná, i když drsné titulky v novinách přijdou. Přijde zdravá korekce. Nepůjde o bulbinu, která splaskne a region bude na deset let v háji jako třeba jih Evropy.

Nových nápadů je tady tolik, že to po zdravé korekci zase nakopnou.

Autor: Aleš Michl

Moje cesta do Google v Mountain View aneb výlet do Ameriky a zase zpět

Pokud mě sledujete na sociálních sítích (Twitter, Google Plus), tak jste možná zaznamenali, že jsem byl koncem listopadu 2013 pozván Googlem (děkuji!) do Ameriky na summit. Rozhodl jsem se sepsat  (opožděně, ale přeci!) článek jak jsem se tam dostal, co mne zaujalo a další zajímavosti.

Jak jsem se tam dostal?
Začátkem listopadu mě oslovil Developer Advocate z newyorského Google, zda se nechci stát Google Developer Expertem. S vřískajícím zvukem jsem souhlasil, poslal jsem referenční projekty (třeba PSMKA.com využívající Drive Realtime API), čekal, dostal doporučení od Filip Hráčka (díky!), čekal, absolvoval půlhodinový pohovor a čekal. Google takhle "odměňuje" vybrané vývojaře, kteří prokážou odborné znalosti a schopnost srozumitelně prezentovat na veřejnosti. V tuto chvíli je do programu zapojeno celosvětově cca 70 lidí z toho 3 z České republiky a já jsem mezi nimi. Součásti programu je i pozvánka na kompletně hrazený summit, jehož letošní druhý ročník se konal v centrále Google.


Základní informace
Google Summit byl dva dny (pondělí a úterý) a hotel jsem měl zabookovaný celkem na tři noci. Abych si San Francisco užil, tak jsem letěl o den dříve a den později. Tyto dny jsem strávil přímo v SFO díky službě Airbnb docela levně (1 000-1 500Kč za noc). Odlétal jsem z Prahy v sobotu ráno (7h) a přiletěl v sobotu odpoledne (13h SFO času, našeho ale 22h). Neděli a středu jsem měl naplánovaou na prohlídku SFO/muzea a přesun do/z Mountain View (cca 2h cesty vlakem). Vracel jsem se do Prahy ve čtvrtek ráno, tak abych přiletěl v pátek dopoledne. A v sobotu přednáška na Devfest - krásně to vyšlo. Celkem jsem tedy strávil v USA méně jak týden.

Cesta do USA

Protože se jednalo o moji první cestu do USA a letěl jsem sám, tak z dost věcí jsem měl obavu. Nakonec jsem letenku měl koupenou, takže bylo nutné zajistit online krátkodobé povolení, sbalit kufr a sebrat kus odvahy. Z pražského letiště jsem odlétal v sedm hodin ráno. Nakonec jsem měl jsem jeden přestup na velkém letišti v Paříží, kde jsem nakonec stihnul (#bylytonervy) přejet ke správného terminálu. Tam na nás již čekalo letadlo AirFrance. Cesta do USA trvala 9h, během níž jsem koukal na filmy, zkoušel usnout a přemýšlet.

Sobota, 10h, Paříž

Vítejte na letišti  SFO

 

Přesun z letiště do SFO pomoci BART (=venkovní metro)

První pocit - wow jsem v USA!!

První dny USA
Po příletu na letiště jsem se šel ubytovat a prohlídnout si město. Moc se mi líbilo centrum a hlavně obrovské budovy. Čekal jsem že něco podobného bude jen v New Yorku. Protože jsem byl několik hodin na cestě, tak jsem prošel jen okolí centra, zašel na pořádný burger asi tak s kilem ledu v pití.  Na ulicích se běžně pohybovali bezdomovci s obrovskými nákupními vozíky nebo koberci kolem těla - přesně jak ze Smrtonostné pasti nebo zbraně.

Vysoké budovy mě překvapily.

Takhle jdete po ulici a před obchodem s kloubouky hrajou jazz

Typicke uličky ze SF si pamatuji od 15let ze hry Driver

V neděli jsem stával co nejdříve, abych stihnul projít co nejvíce věci. Již v Praze jsem si naplánoval, co bych chtěl vidět/stihntou. Nemohl jsem vynechat muzeum Walta Disneyho a vidět na vlastní oči Golden Gate (dětský sen splněn, check). Co mě překvapilo byla celková vzdálenost všech míst - co na Google Mapě vypadá na 10min cesty pěšky, bylo ve skutečnosti skoro 30min. Takže jsem pro přesun začal používat autobusy a místní populární lanovkou/vozovou tramvaj

Oběd u Golden Gate - nádhera!

Auto TESLA potkáte hodněkrát

Pro představu takto vypal celý nedělní den.

 

Googleplex, Mountain View
Ze SFO jsem se přesunul vlakem v neděli večer. Od vlakové stanice do Hotelu Hilton jsem si vzal taxíka (takový ten pravý taxík s Indem :) Ubytování bylo opravdu úžasné - byl jsem sám na pokoji kde byly dvě obrovské postele, televize, balkon s výhledem na rollercoaster (vzpomněl jsem si na Tycoon) Večer jsem si pustil na chvíli televizi a zavolal domů přítelkyni přes Google Hangout (u nás bylo cca 4h ráno, respekt, miluji tě!) a šel spát.

V pondělí jsem šel do hotelového lobby a čekal na odvoz. Pak jsem šel společně s ostatními k autobusu, který nás odvezl přímo do Googleplexu (cca 20min jízdy)  Celý autobus byl vlastně složen jen z expprtů, takže když jsme se blížili ke Google bylo slyšet veselé juchání.

Další sen splněn! Googlplex, Moutaint View

Summit začal představení programu summitu a programu v tzv. Partnerplexu, kam se zvou své návštěvy (tj. když přijede někdo z Coca Coly nebo jiný zájezd). Poté jsme se rozdělili na malé týmy podle technologii, které reprezentujeme. Já jsem se přidal k Drive týmu (celkem 12lidí), protože jsem přijel za Google Apps Script (celkem 3 lidí, já, Indie a Japonsko). Náš tým šel oproti ostatním přímo do kanclu jiné budovy, takže jsem viděli Googlery v akci - uvnitř se nesmělo fotit, takže to popíšu. Většina lidí měla obrovské monitory, dost lidí při práci stálo a veškeré zdi byly popsané (vzkazy, nápady atd). V zasedačce jsme se bavili  tom co se nám líbí a kam jednotlivé Google technologie směřují nebo co se chystá (vše je pod NDA). Za mě mohu řící, že Apps Scriptům věřím ještě více :)

Pak následoval oběd přímo v hlavní jídelně tzv. bigtable kde jsou k dispozici světové kuchyně. K jídlu jsem ochutnal indickou kuchyni, kterou si běžně v AppSatori dopřáváme. Moc se mi líbila vřelost a integrace od "místních lidí". Seděl jsem s lidma z Drive a Gmail týmu.  Po obědě jsme prošli část Googleplexu, navštívili offline store kde mají trička, nálepky a další hračky/oblečení s Android/Google/YouTubem tématikou. Protože sem může každý běžně z "ulice", tak uvnitř chodila ostraha a ptala se na doprovod. Pokud tam člověk byl jen tak, tak musel odejít, protože do toho obchodu můžete jen pokud jste někým pozváni. Nakonec jsme se vrátili zpět do partnerplexu.

Všude jsou kola pro rychle přesouvání

Poté následoval workskop o Gamestormingu, který jsme si vyzkoušeli prakticky v týmech. Viděli jsme první polovinu videa o neviditelné helmě a naším cílem bylo vymyslet řešení na daný problém.Součástí byl brainstorming, návrh prototypu a prezentace výsledku. Večer byla večeře a networking v bigtable a pak nás autobus odvezl zpět na pokoj. Druhý den probíhal podobně, zase rozdělení do týmu, společná část - zde měl být workshop návrhu UX, ale bohužel tam byli lidi z Android týmu, takže se to týkalo jen mobilních aplikacích. Opět networking v bigtable a pak poslední noc v hotelu.

 

Poslední dny v USA

Ve středu ráno, můj poslední den, jsem měl naplánovanou prohlídku počítačového muzea. Tam jsem dojel taxíkem a čekal než otevřou. Ve stejnou dobu byla nějaká akce Google Ventures, takže tam chodili všichni ti velcí startupisté, kteří nejsou ještě známí. Trochu lituji, že jsem se tam nějak nevetřel. V muzeu jsem si splnil další dětský sen - vidět většinu toho co ovlivnilo moderní podobu informatiky za posledních 200let. Více než slova,budou zajímavější obrázky.

ENIAC

E-shopy 2014: Rekordních 68 miliard, rozjezd módy a nová štika v rybníku

Scéně vládnou velké obchody typu Alza.cz nebo Mall.cz, ale na trhu se objevil velký hráč, který se rozhodl zvýšit sedmiprocentní podíl e-commerce na celém tuzemském maloobchodu.

Šestadvacet procent u Alzy a pětatřicet u Mall.cz. Nárůsty tržeb jsou už tradičním koloritem tuzemské e-shopové scény. Loni se na internetu utratilo 68 miliard korun a o internetové nakupování by měl růst zájem i letos. „Předpokládám, že růst bude pokračovat i nadále nastaveným tempem – tedy mezi 13 a 15 procenty. Podíl na obratu maloobchodního prodeje se bude blížit 7 procentům,“ prognózuje šéf APEK Jan Vetyška.

Hegemoni trhu se ale loni pustili do rozšiřování pole působnosti. Velmi akční byla Alza. Ta začala budovat velké showroomy a rok ukončila s pětačtyřiceti prodejními místy po Česku a Slovensku. Zároveň firma rozšířila nabídku digitálního zboží – spustila videotéku a koupila projekt Publero, díky němuž mohl obchod začít prodávat i předplatné novin a časopisů.

K tomu také v létě rozjela rozesílání zboží zákazníkům z celé Evropské unie. Podobný koncept už také rozjela třeba parfumérie Parfums.cz nebo Vašečočky.cz.

Právě Parfums.cz se ale na podzim pustilo i za oceán, kde rozjelo svou první pobočku pod doménou Beautyspin.com. Celá expanze zatím vyšla řádově na stovky tisíc dolarů. „Nejvíc jsme vlastně zaplatili za právníky a daňaře,“ vysvětluje šéf firmy Michal Zámec s tím, že zařízení prvního skladu vyšlo asi na 200 tisíc. „Je to ale jednoduché skladiště, do žádné automatizace jsme se tam ještě nepouštěli,“ dodal.

Kamenné prodejny a nové obory

Zámcova firma se, stejně jako Alza a další e-shopy, také začala pronikat do off-line světa a otevírat kamenné pobočky. V pobočkách Alzy si třeba podle mluvčí Šárky Jakoubkové vyzvedávají zboží dvě třetiny zákazníků.

Kamenné pobočky e-shopů se také ukázaly jako skvělé beranidlo na dosud jen pootevřené dveře prodeje módy. Na tomto poli se dařilo především e-shopu Zoot.cz, který ve svých Výdejnách radosti umožnil zákazníkům zboží před nákupem vyzkoušet.

„Služeb výdejen využívá 55 procent zákazníků a projde přes ně více než polovina obratu,“ uvádí statistiky obchodu, který na přelomu roku získal stopadesátimilionovou investici. Po letech tápání se totiž Zoot rozjel a loni odbavil objednávky pro 100 tisíc zákazníků.

Na internetu se ale nezačala prodávat jen móda. Objednávat ve velkém se totiž začalo i dětské zboží. Trh s potřebami pro ty nejmenší rostl loni podle studie Euromonitoru o 8 % s tím, že čtyřiatřicetiprocentní podíl na trhu drží Procter&Gamble. A česko-slovenské Feedo za loňský rok ohlásilo zdvojnásobení tržeb na 200 milionů a začalo se rozkoukávat na polském trhu. A není samo. 

Na úspěch Bonami navázal nový specializovaný nákupní klub Proděti.cz. Posbíral přes 350 tisíc zákazníků a už na podzim zrušil nutnost registrace. Obchod odstartoval s investicí od Mitonu, aby ho v září nahradil nově vzniklý E-Commerce Holding finanční skupiny Rockaway.

Rockaway na nákupech

Byla to právě skupina Rockaway Jakuba Havrlanta, která loni významně vstoupila na tuzemský trh e-commerce. S přibližně třemi sty miliony korun v zádech se pustila do investování do startupů, ale rychle začala plnit i svou stáj internetových obchodů.

V srpnu vznikl E-commerce Holding, kterého se ujal Jan Jírovec z Allegra a začala nákupní jízda. Obchody Sporty.cz a Snowboards.cz přišly na řadu jako první, pokračovalo BigBrands, již zmíněné Proděti.cz a ke konci roku už si mohl holding na své stránky přilepit loga deseti e-shopů se základnou kolem 1,5 milionů registrovaných zákazníků.

Navíc skupina získala silné partnery v podobě Czech Media Invest Daniela Křetínského a Patrika Tkáče. Podnikatelské duo sleduje propojením s e-shopovou scénou, na které se ročně protočí kolem šedesáti miliard korun, především další možnosti pro své vydavatelství.

“Projekt E-commerce Holding považuji za zajímavou příležitost s velkým potenciálem, která může vhodně doplnit naše hlavní internetové aktivity, tedy online divizi společnosti Czech News Center," komentoval v září celou akci Křetínský.

Ve jménu hladu

Kromě módy a dětského zboží se ale na scéně vyrýsovalo zboží, na jehož nakupování si čeští zákazníci zvykli nezvykle rychle. A minimálně podle výsledků ankety Křišťálová lupy na něj nedají dopustit: jídlo.
Kromě rozvážkových služeb typu Ordr, Dámejídlo.cz nebo Jídlo Teď, které v lednu pohltil německý gigant Delivery Hero, se začaly rozvážet domů i nákupy.

Do hájemství, kde dosud experimentovalo jen Tesco, totiž vtrhl Tomáš Čupr s Rohlíkem, který začínal původně jako projekt DámeJídlo Supermarket. Rozvážková služba odstartovala v září a už v listopadu vyhrála Křišťálovou lupu v kategorii  E-commerce inspirace. Rozjezd vlastní rozvážkové služby už připravuje i skupina Rockaway.

S mobilem na nákupy

Loňský rok přinesl i nové služby, které e-shopy nabízely. Už nerozhodovala jen cena, ale zákaznický servis. Zákazníci se totiž přestávají bát i netradičních způsobů placení. "Za listopad a prosinec naše tržby vyrostly čtyřnásobně. U některých e-shopů, které naši službu lidem nabízejí, jsme se podíleli na jejich obratu až 30 procenty,“ říká Michal Šmída o projektu Twisto.cz. Ten umožňuje zákazníkům platit za zboží až po vyzkoušení.

Nový vítr se projevil i na dosud neotřesitelné pozici dobírky. Podle studie APEK se momentálně do čela „žebříčku popularity“ posunula platba převodem z účtu, kterou loni nejčastěji využilo 32 procenta respondentů. V čele žebříčku vystřídala právě dobírku, jejíž obliba postupně klesá. Postupně stoupá používání platebních karet, které preferuje 22 procenta dotázaných (předloni to bylo 19 procent).

Autor: APEK

 

Podle statistik Mall.cz se růst popularity týká jak klasického bankovního převodu, který vzrostl ze 7 procent v roce 2013 na loňských 11 procent, tak i rychlých převodů přes PayU, do kterých obchod počítá i platba kartou. "Je vidět, že se čeští zákazníci méně bojí platit předem. Nicméně část z nich je stále poměrně konzervativní, alespoň tak si vysvětlujeme loňský růst obliby klasického bankovního převodu, který přitom zdrží expedici objednávky i o 2 pracovní dny,“ komentuje změny šéf Mall.cz Marek Liška.

Autor: APEK

 

Rostl i zájem o nakupování mobilem. "Podíl nákupů přes mobilní zařízení na obratu byl i letos velmi silný, zhruba okolo 13 procent. Jen v předvánoční sezóně u nás zákazníci utratili přes mobilní zařízení až 85 milionů korun. Oproti stejnému období v loňském roce jde o osmnáctiprocentní nárůst. Průměrná výše objednávky byla letos 601 korun, což je o téměř 100 korun více než na klasickém webu, tvrdí Alice Krásná z Aukra.

Zdroj: Mall.cz

 

Trend potvrzují i čísla Mall.cz. „V roce 2014 dosáhla návštěvnost z chytrých telefonů a tabletů 16 procent, na objednávkách se mobilní zařízení podílela bezmála devíti procenty,“ dodává Liška.

Startupy a e-commerce

Svět, ve kterém se ročně protočí přes šedesát miliard korun, láká i tuzemské startupy. Dostat se ke kousku koláče se tak loni pokoušelo duo agregátorů Balíkobot a Balíkonoš, které pomáhají e-shopům vyřizovat zásilky.

A se svým příspěvkem přišli u tuzemští analytici. Ostravští MonkeyData si se svým agregátorem analytických informací pro e-shopy vyzkoušeli turboakcelerátor Deutsche Telekomu hub:raum v Krakově a koncem roku už to rozjeli naostro. V pražské Wayře už také po návratu ze Silicon Valley piluje svůj analytický e-shopový systém tým Visidomu, který získal podporu od IBM.

Šablony jsou bránou do světa e-commerce

Počty tuzemských e-shopů převyšují třicet tisíc a rychlému růstu pomáhají i šablony a systémy, které jednoduché obchody vyvíjí a pronajímají. Během posledních tří let tento trh podle dat ostravského NetDirectu vyrostl o patnáct procent.

Analýzy konkurenčního Shoptetu hovoří o tom, že jejich a jim podobné služby využívá už 56 procent tuzemských obchodů. Zhruba 38 procent e-shopů si postavili obchodníci na open source a asi 6 procent jich vzniklo na míru.

I proto nebyla nouze o majetkové přesuny. Loni na podzim posílil svůj vliv v Shoptetu Ondřej Tomek, který ve firmě s odhadovanou hodnotou kolem tří milionů dolarů, dnes drží 70 procent. NetDirect už proto před třemi lety koupilo Allegro, aby ho na konci ledna 2014 prodalo poradenské společnosti BDO Advisory.

Jan Beránek

Online média v roce 2014: vládne bulvár, zpravodajství se oživení nedočkalo

Konec papírových médií se sice nekoná, ale jsme k němu opět blíž. Ta internetová na tom ale paradoxně stále nejsou nijak dobře. Takový byl rok 2014.

Řešit, jak jsou na tom klasická média, asi moc nemusíme. Od nástupu internetu jim klesají náklady, různé krize je připravují o inzertní příjmy a ačkoliv vydavatelé stále čekají zázračný návrat starých časů, nic podobného se neděje.

Internet prostě ne a ne odejít. Je to dost podobné hudbě a filmům, kde už je řadu let víme, že je nutné změnit vše, co doposud fungovalo. Hudebním a filmovým vlastníkům práv to sice (možná) dochází, ale také stále čekají, že „ten zlý internet“ odejde.

Zlé na tom všem trochu je, že internetové podoby papírových novin už nejsou in. Situaci nezachránil ani nástup tabletů a mobilů – zachránce v podobě aplikací nepřišel a samotní vydavatelé si asi stále nechtějí připustit, že polovina všech uživatelů českého internetu navštěvuje internet právě z mobilních zařízení.

Nezměnilo se ani to, že za obsah nebudeme platit, pokud ten obsah za nic nestojí, nebo je možné ho najít kdekoliv jinde. Což je paradoxně většina obsahu, který dnes (nejenom čeští) vydavatelé novin a časopisu produkují.

Stále platné zůstává i to, že sociální sítě ukázaly, který obsah se nejvíce šíří – pokud možno ten nejvíce primitivní, hloupý, ale zato třeskutě vtipný. A také to, že nejde o obsah, ale o lajky (líbí) a sdílení. Což ve výsledném efektu vedlo ke vzniku nové žurnalistiky, tedy takové, který už nejde po klasickém linkbaitingu, ale čistě jen a pouze po like/sharebaitingu.

Zpravodajství v NetMonitoru

V českém NetMonitoru je kategorie Zpravodajství, která tak trochu ukazuje, kolik lidí z celého českého internetu navštěvuje zpravodajské servery. Nechme teď stranou to, co se vlastně kategorii skrývá. A také to, že někteří v ní zahrnutí jsou proslulí počítáním ne-zpravodajských věcí do zpravodajství, generováním návštěvnosti na uživatelích odhlašujících se z e-mailu i řadou dalších „nepravostí“.

Pohled na vývoj od roku 2009 do roku 2014 dost ukazuje na bídu médií. Rok 2014 žádné oživení, růst, výrazné zvýšení zájmu nepřinesl. Graf nijak nestoupal, ačkoliv internet jako takový samozřejmě rostl. Přesto ale mohou média jásat – listopad 2014 s 5 393 635 RUest představuje 62 % podíl z celku, v listopadu 2013 to bylo 60 % a ještě o rok dříve dokonce jenom 57 %.

Jenže, to by listopad s 5,3 miliony musel být schopen překonat alespoň leden s 5,6 miliony. A také by to chtělo trochu optimističtější pohled na složení českých internetových médií.

Nedostižný Seznam aneb bulvár světu vládne

Pokud se podíváte na graf všech serverů ve „zpravodajské“ kategorii NetMonitoru, je tam vidět nedostižnost Seznamu – www.novinky.cz jsou prostě jedničkou v návštěvnosti. Mají prakticky dvakrát tolik než www.idnes.cz a při trošce nadsázky skoro třikrát tolik co www.nova.cz a www.aktualne.cz, tedy prakticky trojka a čtyřka. V první pětici je ještě www.denik.cz, ale ten po slibném stoupání z let minulých v roce 2014 nic nezískal.

Když se zbavíte v grafu první pětky, uvidíte nejenom lépe další pořadí (www.blesk.cz a www.lidovky.cz, www.ihned.cz a www.parlamentnilisty.cz, první desítku uzavírají www.eurozpravy.cz), ale také to, komu se daří či nedaří růst. Paradoxně jsou to prakticky jenom Parlamentní listy (ty, které samozřejmě nejsou „parlamentní“, ale hlavně je otázka, nakolik je můžete brát jako skutečnou novinařinu).

Z první desítky každopádně plyne několik poučení – seriózním médiím se na internetu (ale nakonec ani na papíře) nijak zvlášť nedaří. Čtenářům je jedno, kdo lže, manipuluje, vymýšlí si. Nakonec: vše, co dostávají, mají zadarmo. A co především, chtějí se bavit, bavit a jenom bavit. A čím bulvárnější médium je, čím více infotainmentu a lákavých titulků nabídne, tím lépe na tom bude.

Po první desítce následuje trochu nepřehledná změť titulů, jejichž návštěvnost se pohybuje pod dvě tisícovky lidí měsíčně. Je tu ale vidět i dlouhotrvající propad www.ceskenoviny.cz. Je tady www.echo24.cz, které je typickým příkladem média, která sází na internetově lákavá témata, clickbaitingové titulky a povrchní články – tedy přesně to, co lidé chtějí (a také to funguje).

Najdete tu ale i www.metro.cz, www.tyden.cz a již zmíněné www.ceskenoviny.cz.

Tím ale končí další kategorie médií a zbytek už najdete pod 100 tisíc návštěvníky měsíčně. U toho je potřeba dodat, že takové návštěvnosti může dosáhnout i nějaký blog či one-man-show. Najdete zde www.blisty.cz, www.prazskypatriot.cz či www.ekolist.cz, ale také www.5plus2.cz, www.denikreferencum.cz, www.a2larm.cz či www.pravo.cz. A je dost dobře možné, že jste o těchto titulech nikdy neslyšeli. A také je jisté, že jste neslyšeli o stovkách dalších titulů, které na českém internetu jsou, ale nenajdete je v NetMonitoru.

Za pozornost v posledním grafu, mimochodem, stojí velké vzestupy a následné poklesy – www.5plus2.cz i www.pravo.cz.

Co ostatní, co nejsou „zpravodajství“?

Se sledováním návštěvností médií v NetMonitoru je to trochu komplikované – schovávají se totiž do dalších kategorií, ne pouze do právě poměrně detailně probrané „Zpravodajství“. Pokud se budete chtít podívat na české televize, tak navíc narazíte na problém – jak například brát www.stream.cz, je to „už televize“ nebo „ještě ne“? A co si počít se záplavou rádií? Zejména pokud NetMonitor dává právě TV a rádia dohromady.

Tady už celkový graf vypadá poněkud optimističtěji. Skoro jako kdyby někdy od roku 2013 online televize a rádia zažívaly dobré časy – je tu docela dost vzestupů a žebříček není až tak jasně ve prospěch Seznamu.
Ten ale samozřejmě má v této kategorii dlouhodobou jedničku – www.stream.cz, kterou se navíc zároveň snaží proměnit v „televizi“.

Další místa patří www.ceskatelevize.cz, www.iprima.cz, www.nova.cz a www.rozhlas.cz – čtyři první jsou televize, páté místo rozhlas (ten Český). Bohužel ale jediný, komu se tady opravdu dařilo získávat návštěvnost, je www.iprima.cz – a tady opět narazíte na stejný vzor – masivní aktivity na sociálních sítích, v řadě dostatečně kontroverzní, aby vyvolaly zájem mladých.

Pokud se podíváte na zbytek, až tak příliš zajímavého tam nenajdete – tedy až na www.mixer.cz, který po startu s 900 tisíci uživatelů stále klesá a klesá (na 250 tisíc měsíčních).

Jenže, když už jsme u rádií a televizí, tenhle obrázek není úplný – svět se proměnil, dnes chceme mít pohyblivé obrázky a zvuk (hudbu) na mobilních zařízeních, chceme streaming, neomezený přístup. A vše, na co se teď díváte, je pouze klasický přístup z webu. A co hlavně, právě v této kategorii chybí to nejpodstatnější, tedy www.youtube.com.

Další média

Kategorizace NetMonitoru schovává další média do řady dalších kategorií – samostatná kategorie „Bulvární magazíny“, stejně tak jako oddělené „IT servery“ či „Magazíny zaměřené na ženy“, „Společenské magazíny“ ale také „Mužské magazíny“.

Pokud budete brát vážně rozdělení do kategorií (osobně s tím mám problém, protože se různě překrývají a zařazení je dáno hlavně tím, že tam někdo zrovna prostě chtěl), tak největší zájem na českém internetu je o zpravodajství, následují TV/rádia těsně s bulvárními magazíny a první pětici uzavírají magazíny pro ženy a IT/technologické servery. Na konci pomyslného žebříčku zájmů jsou mužské magazíny a zdraví.

A co je samozřejmě nutné dodat je, že médií je na českém Internetu několik stovek.

Novinky roku 2014? Bulvár a infotainment

Pokud zůstaneme stále u NetMonitoru, můžeme v průběhu roku 2014 najít několik přírůstků. Tady samozřejmě platí, že tyto server mohly existovat již dříve, ale do měření přes NetMonitor se vydaly až v roce 2014. A také to, že řada serverů existuje a bude existovat, aniž by byla měřena.

www.a2larm.cz se v NetMonitoru objevil v srpnu 2014 a na konci roku se dostal na 45 tisíc RUest. Mírně více než dvakrát tolik (100 tisíc v prosinci) má listopadový www.bulwar.cz – a jak doména napovídá, je to samozřejmě další bulvár. Ostatně podobně jako www.extrastory.cz (88 tisíc na konci roku) či v únoru spuštěné www.g.cz (256 tisíc v prosinci, 316 tisíc v listopadu). Nebo www.free1.cz (na konci roku dokonce 509 tisíc).

Zdánlivým přírůstkem by mohlo být i www.aktualne.cz, ale březnové objevení se v datech je důsledkem pohlcení Centrum Holding a následných změn v zařazení serverů. Listopadovým přírůstkem jsou www.literarky.cz (27 tisíc RUest na konci roku). Pokud to srovnáte s 43 tisíc pro www.moda.cz (přírůstek z dubna), tak je asi jasné, co táhne víc.

Pamětníci jistě ocení návrat www.cdr.cz – v prosinci  33 tisíc RUest. Stejně tak se v prosinci opět objevil www.diit.cz (63 tisíc). Po měsících mlžení s čísly (Dalibor Balšínek vydával například návštěvy z Google Analytics za čtenáře) se v červenci v NetMonitoru objevuje www.echo24.cz a po slibně vypadajícím vzestupu nakonec v prosinci spadlo na 153 tisíc RUest (v listopadu pěkných 229 tisíc RUest, takže je vhodné dodat, že prosinec je tradičně vždy slabší).

Mezi televize bychom mohli teoreticky zařadit i www.ivio.cz  (od března v NetMonitoru, 47 tisíc na konci roku), byť jde hlavně o filmy. Mezi rádii pro změnu www.seejay.cz (v NetMonitoru od října, na konci roku 39 tisíc RUest),  www.tipradio.cz (také říjen, 35 tisíc RUest) či www.youradio.cz (květen, 68 tisíc).

To, že se nejspíš přeci jenom stále vyplatí věnovat technologiím a mobilům, ukazuje www.smartmania.cz – v NetMonitoru k nalezení od dubna, na konci roku 92 tisíc RUest. Podobně jako www.svetandroida.cz – březen 2014 a na konci roku 225 tisíc RUest.

Těžko se věří, že server www.tyvole.cz (od srpna) dokázal na konci roku dosáhnout 103 tisíc RUest, ale to se opět oklikou vracíme k tomu, že něco jako reálná žurnalistika prostě není v kurzu. Se stovkou tisíc v červenci a srpnu se v NetMonitoru objevilo www.veeo.cz. A když už jsme u takovýchto věcí, tak www.vipstory.cz vám vzhledově jistě přijde velmi podobné něčemu, co už znáte (červnový přírůstek, na konci roku sice jenom 39 tisíc, ale na sto tisíc se dostali také).

Řadu přírůstku do NetMonitoru z roku 2014 vynecháme, jsou jich desítky a ve většině případů mají tisíce či desetitisíce návštěvníků.

Daniel Dočekal